Dobrý den
Máme syna zavisleho na lécích. Krom toho ze nepracuje, má dluhy, krade, lže, má úzkostné stavy, cele dny buď proleží ve svych stavech a nebo se někde poflakuje ma obrovskou potřebu peněz. Léčit se dobrovolně nechce. Je to ale dost dlouho a nam dochazejí jak síly, tak i peníze. Nervově na tom taky diky jemu nejsme dobře, porad musime pred nim byt na pozoru, všechno zchovávat.
Jak ho dostat na lečení a nebo jak ho dostat z trvalého bydliště?
Dekuji za odpověď
R.
Dobrý den,
předpokládám, že syn je už zletilý a nemá žádné právo k užívání bytu ve smyslu například nájemní smlouvy, spoluvlastnictví nemovitosti, věcného břemene apod.
V takovém případě doporučuji vyzvat doporučeně syna k tomu, aby opustil nemovitost do konkrétního data, že odvoláváte svůj souhlas s tím, aby nemovitost užíval. Pokud nemovitost neopustí ve stanoveném termínu, pak pokud nemovitost užíváte společně, můžete vyměnit zámek na dveřích a prostě ho do nemovitosti nepouštět. Důvodem není ani to, že má v nemovitosti hlášen trvalý pobyt. Z hlášení k trvalému pobytu neplyne žádné právo k užívání nemovitosti.
Následně pak je možné rovněž zažádat o zrušení údaje o trvalém pobytu na obecním úřadě, budete muset prokázat odvolání souhlasu s užíváním nemovitosti (prokážete to odeslaným dopisem s podacím lístkem) a dále to, že syn skutečně nemovitost neužívá. Obvykle se zde vyžadují vyjádření sousedů či četné prohlášení.
Pokud jde o léčbu, pak je situace podstatně složitější. Klíčem úspěšné léčby vždy je, že je pacient sám motivován. Pokud pomineme akutní stavy, kdy někdo ohrožuje přímo na životě či zdraví sebe nebo své okolí, a soud může rozhodnout o nucené hospitalizaci, případně uložení ochranného léčení v souvislosti se spácháním trestného činu, pak v podstatě neexistuje nástroj, který by donutil někoho k léčbě. Jedinou smysluplnou cestou je tedy přesvědčit syna, aby se šel léčit dobrovolné. Pomoci vám v tom mohou služby zaměřené na rodiče závislých - např. poradna pro rodinu organizace Sananim - https://www.sananim.cz/sluzby-a-zarizeni/ppr/ .
S pozdravem
Jan Vobořil