Porušování lidských práv v souvislosti s omamnou látkou

Popis situace z pohledu třetí osoby:
V Sobotu 25.5.2024 kolem 13:00 šel po parkovišti u Globusu v Čakovicích muž, když z ničeho nic přiběhli dva policisté, kteří po něm chtěli aby předložil občanku, řidičák a techničák od vozidla, které bylo zaparkované na stejném parkovišti. Provedli kompletní prohlídku interiéru vozidla a test na drogy. Potom muže odvezli na Bulovku na odběr moči a krve. Potom muže odvezli na služebnu v Čakovicích, sebrali mu řidičák a přesvědčovali ho, aby se přiznal, že řídil pod vlivem omamných látek. To muž odmítnul přiznat.
V konečném důsledku muž u soudu prohlásil vinu a přiznal, že užil OL předešlý večer za to byl odsouzen k zákazu řízení na 3roky, pokutě 80tis Kč a 250h obecně prospěšných prací.

Informace k odsouzenému:
47let, OSVČ, nebyl nikdy trestán, v kartě řidiče celkem 3 přestupky, přičemž auto používá téměř 25let, poslední záznam - špatné parkování v roce 2015, nikdy nebyl u soudu, nikdy nebyl vyšetřován, na policii byl několikrát svědčit aby pomohl dopadnout pachatele krádeže, soběstačný, spolehlivý, velmi dobré vztahy s okolím, nekonfliktní, klade velký důraz na dodržování lidských práv a svobod, zásadový, zákony dodržující, pracovitý, cílevědomý. velmi svůj, vystudoval jsem vysokou školu.

Ten odsouzený jsem já.

Čeho chci dosáhnout:
Chci aby byl trest okamžitě zrušen a abych byl odškodněn za způsobenou újmu.

Bez ohledu na to, co tvrdím já nebo protistrana, faktem je, že mi NELZE DOKÁZAT, ŽE JSEM ŘÍDIL POD VLIVEM OL a zároveň mi nelze dokázat, že NEUŽIL OL V SITUACI A ČASE, KDY UŽITÍ NENÍ PROTIPRÁVNÍ.

OL jsem užil po ukonční řízení tím způsobem, že jsem z místa řideče pravou rukou sebral a vložil do úst bílou kristalickou látku o velikosti dvou tic tac bonbonů. Přesně to bylo tak, že jsem sáhl pravou rukou do místa držáku nápojů mezi sedačkou řidiče a spolujezdce, zhruba tam, kde je řadicí páka, uchopil jsem ničím nebalenou kristalickou hmotu a vložil ji do úst. Jednalo se prokazatelně o úkon tvající ne déle než 1vteřinu.

Potom jsem vozidlo opustil. Veškeré další dění bylo z mého pohledu pokračováním výše uvedeného děje ve vozidle, ze kterého jsem vystoupil . Tedy vše co následovalo nebylo a ani nemohlo být v rozporu se zákonem.

Celá kauza je provázena tolika pro mne nepochopitelnými věcmi, že jsem se v celém procesu absolutně ztratil a způsobil si tím takřka existencionální potíže. Nejasnosti a údálosti se mi tak vymknuli kontrole, že ač jsem nebyl a ani nemohl být usvědčen z jakéhokoli protiprávního jednání, přiznal jsem se k něčemu, co jsem nikdy neudělal a to i přesto, že od začátku až do konce trvám na tom, že jsem nikomu nic neudělal, že jsem to vždy vysvětloval tak, abych nikoho nezklamal a nepřitížil si a nikdy jsem nepochopil, proč mi je ubližováno. Nutno podotknout, že vzhledem k tomu, že jsem se z počátku v celém případu vůbec nevyznal, nechal jsem se vmanévrovat vždy tam, kde mne kdo z účastníků řízení chtěl mít, nebo tam, kde jsem měl pocit, že je to pro mne nejlepší bez toho, aniž bych chtěl dělat jakékoli potíže.

Začtu výčtem bodů, které přispěly k absolutně zoufalé situaci, ve které se nacházím.

Policie pojala podezření na základě toho, že jsem si s nima nechtěl povídat. Zdůrazňuji, že o nic jiného jim nešlo a když pochopili, že na ně nemám čas, tak odjeli pryč. Co jsem nevěděl bylo to, že po chvíli přijedou s majákem a začne neuvěřitelně stresující a ponižující sled událostí, které ve finále skončí téměř nervovým zhroucením.
Ačkoli nedošlo k zastavení mojí osoby jako řidiče tak, jak to ukládá zákon, bylo ke mne přistupováno jako kdybych na pokyn policistů zastavil vozido při silniční kontrole. O tom, že policisté přijíždějí jsem nevěděl do poslední chvíle, co jsem šel po parkovišti. Během procedury mne nechali vyskládat všechny koberečky, všechny ostatní předměty z interiéru, včetně rezervy a věcí, které jsem měl v kufru na silnici bez toho, aniž bych věděl, proč to dělají. Já jsem dlouhou dobu vůbec nevěděl, že oni mne považují stále za řidiče a proto jsem nechápal, proč chtějí po člověku, který neřídí vozidlo a navíc u kterého policie neví, co dělal v době mezi zastavením vozidla a vystoupením z vozidla test na drogy a následně odběr krve. Ale spoluracoval jsem, protože jsem se bál, že si mne s někým spletli a že se to určitě vysvětlí.

Takže to byl začátek.

Policisté mne přesvědčovali, že je to jedno, jestli jsem něco užil až po jízdě, že zákon zakazuje užití OL i po jízdě a ať podepíšu, že jsem řídil pod vlivem.

Další věc. Advokát, což byl kamarád mého otce, který pracoval v minulosti jako podřízený mého otce se ukázalo, že nebyla správná volba a to zejména kvůli tomu, že mi bylo velmi trapně s ním na rovinu řešit potíže související s OL. Jsem okolím považován za člověka, který nikdy nebyl spojován s fetováním nebo narkomany, ačkoli nikdy jsem nebyl za právo člověka na svobodné nakládání se svým životem. Prostě jsem se nejdříve velmi styděl tomu advokátovi vysvětlit, že jsem OL polknul. Když jsem se rozhodnul mu to na rovinu říct, to bylo před první návštěvou policie k podání vysvětlení nebo výslechu, advokát mi v rozporu s tím, co byla pravda řekl, že to bude soud považovat za účelové tvrzení a tuto mož nost mi rozmlouval s tím, že nejdříve nebudeme přiznávat žádné drogy. Když jsem byli u policisty v kanceláři, tak nám začal ten policajt radit, ať to podáme tak, že jsem zastavil a drogu jsem užil tak, že jsem ji inhaloval z tzv. skleněnky. Že prý se to takhle v několika případech, které do podrobna pospsal vysvětlilo a nic se tomu člověku nestalo. Ten policajt si vymyslel důkazy a pro mne to bylo v situaci, ve které jsem se cítil být, jako rozumné vysvětlení faktu, že jsem měl v krvi drogy bez toho, aniž bych musel vysvětlovat, že jsem drogy snědl. Když je to podle policie běžné kouřit, tak jsem souhlasil s tím, že ačkoli to není pravda, takhle to uvedeme.

Policie fabrikovala důkazy

Advokát hledal menší zlo než aby se rval za to, co jsem mu tvrdil, že se stalo. Ve chvíli, kdy jsem přistoupil na tuhle hru lží, tedy uvedení skleněnky a kouření drogy z ní, jsem absolutně ztratil důvěru v právní nebo soudní systém a nechal jsem doslova manipulovat a manévrovat tak, jak mi kdo navrhnul. Vůbec jsem nerozuměl tomu, jestli se jedná o výslech, soud, dokazování, prostě nic. Jsem absolutní laik a než jsem se začal o věc zajímat sám, absolutně jsem se spoléhal na to, že to musí dopadnout dobře, protože jsem nic neprovedl.

Bohužel tímto způsobem jsem i přesto, že jsem nevěděl co dělám strojově odsouhlasil vše, včetně přiznání viny. Za skutek, který jsem nespáchal.

Následně po určité době jsem porušil zákaz řízení. Zničil jsem si auto, nikomu se nic nestalo. Dodnes nevím co se vlastně stalo. Dostal jsem další trest, aniž bych věděl o tom, že proběhl soud. Pojišťovna mi nezaplatila nic. Milion korun. To pro mne byla poslední rána. Začal jsem se o celou věc aktivně zajímat.

Pro mne to byla naděje, že dojde k opětovnému otevření toho původního řízení a já budu moci konečně soudu předložit nezvratné důkazy o mojí nevině. Vzal jsem si nového advokáta. Kamaráda toho původního, kteřému jsem přednesl plán, jakým chci aby se postupovalo. Byla to moje třídenní práce, ve které jsem vysvětlil nové důkazy a vysvětlil proč jsem říkal to a ono jinak atd. Tato práce je jediná pravda, ktrerá existuje a nebylo co v ní zpochybnit. Den před hlavním líčením mi advokát sdělil, že nevěděl, že jsem přiznal vinu a že celý můj tolik očekávaný očistný proces je naprosto k ničemu.

Vyhledal jsem dva nálezy Ústavního soudu, které přiznání viny nepovažují za tak ultimátní, aby nebylo možné mimořádný opravný prostředek použít i v tomto případě, zejména došlo-li k porušení práva nebo nebyla vina přijata na základě materiální pravdy nebo jak se tomu říká.

Já jsem nic neudělal, byl jsem odmítnut advokátem aby hájil pravdu, policie mne vmanévrovala do pozice předem odsouzeného člověka a navíc si k tomu vymyslela důkazy (kouření ze skleněnky bylo policií později vyvraceno jako nemožné, protože to nešlo od zastavení auta po vystoupení stihnout vykouřit. To byla pravda, protože já jsem to spolknul a nekouřil. Jenže nechal jsem se ovlivnit policií, protože jsem ji považoval za autoritu, která mi přeci má pomáhat a tak jsem se nebránil této nepravdě o kouření.

Nikdo mi nevysvětloval proč se mne na to či ono ptá. U soudu jsem se pak raději přiznal k tomu, že jsem drogy užil den před tím na oslavě. Ani nevím proč. Protože se mne soudce ptal, tak jak to teda bylo. To se mne ale ptal až potom, co jsem přiznal vinu. Nevím jestli ji už přijal, ale prostě přiznal jsem se k absolutně nesmyslnému vysvětlení, které samo o sobě snad znamená i to, že bych už v krvi nic nemohl ani mít.

Při nehodě během maření mi dělali odběr krve, byl jsem v těžkém šoku. Pět lidí mne tam asi 2h neuvěřitelným způsobem ponižovalo, nutili mne svléknou se od pasu dolů a odběr dělali z třísel. Nakonec soud tento odběr krve vůbec nebral v úvahu, protože došlo k nějakým procesním chybám. Advokát mi to nevysvětlil. U soudu jsem nebyl.

Soudce se mnou od začátku jedná jako kdyby měl být odsouzen i bez toho, že mi musí stát něco dokázat. Nedokázali mi nic. Naopak nové důkazy (pro soud) jsem chtěl sdělit posledně, ale jelikož si advokát nevšimnul, že je tam ta vina, tak jsem si to připravoval k soudu zbytečně.

Všechny důkazy můžu opřít o tvrzení, na kterých si stojím od začátku, jen s tím rozdílem, že jiné věci jsem do různých výpovědí zakomponoval, protože jsem se řídil pokyny a radami lidí, kterým jsem věřil, že mi pomáhají. Tyto nová, jednoduše vysvětlitelné tvrzení nemůže soud označit za účelová a naopak nemůže je zpochybnit. Jsou zásadní a dokazují moji nevinu.

Potřebuji pomoc s mimořádným opravným prostředkem a úplně se očistit a vrátit se do normálního života.

Jste schopni mne podpořit? Nepotřebuji toliko být neustále poučován jako doposud, bez možnost navrhnout vlastní postup ke schválení kapacitám vašeho kalibru.



Prosím nepodceňujte můj intelekt na základě formy, kterou jsem vás uvedl do problému. Dle mého názoru jsem do problematiky, kterou zde nastiňuji do jisté míry proniknul a není od věci vyslechnout si i můj názor, připadně ho stručně vyvrátit.

Když se seznámíte z celým spisem, bude vám naprosto jasné, k jak otřesnému zacházení s bezúhonným občanem zde došlo a dochází. Zacházení, které po takřka půl století mého života téměř převrátilo můj pohled nebo víru ve společnost, která je skutečně svobodná.


j.o.