Dobrý den,
opravdu velmi dlouhou dobu zvažuji kroky ke zrušení výživného pro svou zletilou 21- letou dceru, studující aktuálně na VŠ.
Díky značnému úsilí ex manželky a jejích rodičů, jsem se však stal zavrženým rodičem. Přes maximální úsilí, které jsem pro zachování našeho vztahu s dcerou od jejích 4 let činil, jsem ze strany dcery dlouhodobě naprosto ignorován a nenáviděn. Více než 12 let jsem za ní a pro ní jezdil dosti daleko, mimo výživného jsem pořizoval hračky, oblečení, domlouval aktivity, sjednal pojistku se spořením atd.
Sama mne nikdy nijak nekontaktovala s přáním ke svátku, narozeninám, Vánocům, či jen dotaz jak se mám.
Před dvěma lety mi tragicky zemřel bratr (na mé narozeniny) a na předposlední Vánoce jsem zůstal úplně sám s tak příšernými myšlenkami, které nikomu nepřeji. Na Štědrý večer jsem dceři napsal přání. Odpověděla až druhý den takto: " Děkuju, taky". Mé matce, žijící v senior domě, které je 87 let a kterou samozřejmě zná, se neozývá rovněž k žádné události ani ke zmíněným Vánocům.
Přesto, že se dcera se mnou odmítala kontaktovat, rozhodl jsem se jí loni na jaře navštívit. Snažil jsem si s ní vše vyjasnit a najít společnou ztracenou cestu, brala vše jen jako nutné zlo, nejspíš jen pro to výživné. Odsekávala, vše z mé strany bylo špatně. Na mou zmínku, že mi zemřel bratr, že na Štědrý den jsem byl sám, mi ani neodpověděla. Ptal jsem se jí, zda aspoň po zkouškách navštíví babičku ? Prý to zkusí nějak vymyslet. Nevymyslela, nenavštívila ani nezavolala.
Letošní Vánoce žádná zpráva ani mě ani mé matce. V únoru k mým narozeninám a svátku opět nic. Absolutní nezájem.
Je to opravdu velmi dlouhý příběh, který zde nelze blíže popisovat. Je mi z toho všeho velmi smutno, je mé jediné dítě a uvědomuji si, že tímto krokem si svou nenávist vůči mě jen potvrdí. Ale pokud má jít o "vztah" jen pro výživné/peníze, pak takový již nechci. Uvnitř si říkám, že si přeci jen vzpomene i na ty naše společné krásné chvilky a kvůli několika tisícovkám mne úplně nezatratí. Již tomu ale spíše nevěřím. Ve svých 21-ti letech na pedagogické fakultě by však měla být již schopna rozlišit a zjistit si co a jak bylo. Mě je 57 let.
Záležitost bych musel patrně řešit s pomocí advokáta, že ano?
Děkuji za Váš názor
Dobrý den,
Právní poradna APAS se specializuje na právní problémy související s užíváním návykových látek, přičemž z vašeho dotazu není žádná taková souvislosti patrná.
Ve stručnosti sděluji, že takový návrh nemusí být zcela bez šance na úspěch, a to s ohledem na to, že dcera je již zletilá a neúctu k vám a odmítavý postoj lze přičít i jí samotné, nejn předchozímu výchovnému působení matky či dalších osob.
K dalším úvahám a rozhodnutí vám může pomoci např. článek zde: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/k-vyzivne-pro-deti-a-dobre-mravy . Dole pod článkem jsou i odkazy na judiktaru. Obdobně viz např. zde: https://www.epravo.cz/top/clanky/priznani-vyzivneho-zletilemu-diteti-v-zavislosti-na-chovani-k-rodicum-106283.html .
Jak situaci popisujete, na místě by bylo zřejmě spíše snížení výživného jen na základní potřeby (tedy nikoli nadstardní potřeby dcery včetně např. spoření apod.).
K návrhu není právní zástupce nezbytný, nicméně by vám to samozřejmě situaci ulehčilo. Zvažte však také poměr mezi očekávanými platbami výživného do konce studia vs. náklady na řízení o výživném, které byste musel vynaložit. Samozřejmě finanční otázku budete zřejmě poměřovat i v souvislosti s dopadem návrhu na dceru, kdy chcete dát najevo, že takové chování není z vaší strany akceptovatelné.
S pozdravem
Hana Fidesová