Dobrý den, přítel má několik maření úředního rozhodnutí. Jedná se o řízení bez Řidičského průkazu, který mu už kdysi odebrali. Měl problém s drogami, trpěl psychózami a jeho chování bylo hodně ovlivněno. Nyní už je půl roku ve výkonu trestu, o drogách již nechce ani slyšet, všeho lituje, už se ani nebude vracet do svého prostředí, má nyní domov a rodinu tady u nás, ale tak jak šly jednotlivé soudy za jednotlivá maření, dostal se až na 3,5 roku nepodmíněně. Ráda bych se zeptala, zda existuje nějaká možnost sloučení nebo zkrácení celkové doby. Navíc, jak je možné, že se nese informace, že soud při této věznici na půlku nepouští?Potřebuje pracovat hlavně sám se sebou, ve smyslu terapií, chození do práce apod. Snaží se o to i tam, ale možnosti jsou hodně omezené. Předem moc děkuji za jakoukoli radu a přeji hezký den.
Dobrý den,
pokud v daných věcěch byl již pravomocně odsouzen, tak předpokládám, že soudy například zvažovaly otázku, jestli je možné ukládat trest jako souhrnný apod. Předpokládám tak, že jedinou cestou bude možnost podmíněného propuštění. Tato možnost zde je bez ohledu na to, v jaké věznici dotyčný trest vykonává. Je pravda, že některé soudy jsou k podmíněnému propouštění více otevřené, než jiné. Nedomnívám se ale, že by někde bylo podmíněné vyloučení nemožné. Klíčový při žádosti je zejména náhled na páchanou trestnou činnost, chování ve věznici a zajištěné zázemí poté, co věznici opustí. To je třeba v žádosti primárně dokládat. Polovina vykonaného trestu pro účely podmíněného propuštění se počítá ze součtu všech nařízených aktuálně vykonávaných trestů, které se pro účely podmíněného propuštění považují ze trest jediný.
Doporučujeme též, aby přítel požádal o kontakt s adiktologem, pokud v dané věznici působí, event. požádal o poradenství s tzv. drogovými službami ve vězení (adiktologické služby organizací mimo věznice, které do jednotlivých věznic dojíždí (kontakty viz zde: https://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/?t=22&r=#result ). I to by mu mohlo pomoci v souvislosti s žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu.
S pozdravem,
Jan Vobořil