Dobrý den, předem se omlouvám za můj velmi obsáhlý příspěvek. V jedné z odpovědí na téma umístění/přemístění vězněného jste uvedli, že "v Plzeňské věznici je specializované oddělení pro výkon trestu odsouzených s poruchami osobnosti a chování, (avšak za předpokladu způsobených užíváním psychotropních látek). Rád bych se Vás zeptal, jak postupovat v případě příbuzného, pokud je zařazen do VT s ostrahou - bez předchozího užívání drog! Paradoxně, protože drogy nebral není možné, aby byl na toto specializované oddělení věznice umístěn. A protože má znalci stanoveny různé duševní poruchy, medikuje, tak současně nesmí vykonávat ani zaměstnání ani se účastnit rekvalifikačních kurzů. (nikdy nebyl nezaměstnanýl!) Jeho následná resocializace a pracovní návyky po déle než 3 letech ve VT tak jsou velkým otazníkem. Nyní je umístěn mezi "běžné" odsouzené, přičemž jeho psychický stav by však dle mého laického názoru spíš vyžadoval jeho umístění do oddílu, kde by mohl být chráněn před vlivy zdraých odsouzených. Naopak vězni s duševní poruchou jsou vystavování každodennímu nebezpečí interpersonálních konfliktů o které samozřejmě není v prostředí VT nouze a v případě konfliktu osobní trest. Předchozími znaleckými posudky má ten náš stanoveny diagnózy poruch osobnosti s minimální prognozou na zlepšení duševního stavu a bohužel v neposlední řadě také velmi sníženou prognózou uvědomění si páchání tresntné činnosti (§188 odst 1.) Je zjevné, že se jedná o osobu, která TČ páchala pod vlivem duševních poruch, nevyzralosti osobnosti a sníženým IQ. Ačkoliv se sám před VT dobrovolně snažil si zajistit ústavní léčbu, tak byl nakonec odsouzen k VT, kde kromě medikace s ním není jakkoliv odborně zacházeno. Až na vyjímky, nemá možnost pravidelnuých psychiatrických a psychologických konzultací které ale znalci doporučuji. PP mu po 1/3 VT nebylo umožněno paradoxně s odkazem na nedostatečnou sebereflexi a uvědomění si páchání TČ a také téměř žádný posun osobnostního vývoje. (jak taky, když s ním nikdo nijak nepracuje a psychiatři tuto pravděpodobnost téměř vylučují!) Podal si žádost o přemístění do věznice která by byla blíže rodině. Ta mu byla zamítnutá, klasicky z kapacitních důvodů. Situace podobně vězněných, jenž jsou za branami věznic jen proto, že stát není schopen zřídit zařízení pro duševně nemocné je tristní a frustrující. Lze pro něj coby pro prvotrestaného, požádat soud anebo ředitele věznice o uložení výkonu trestu domacího vězení? (např.§ 333b) Jak reálná je šance na úspěch? Důsledkem dalšího věznění jeho a jemu podobných jsou vystavení ekonomické a existenční likvidaci. Je to často nejbližší rodina, která nese veškerou finanční, morální a veškerou další podporu propuštěných. Bohužel si soudci, dle mého nedostatečně neuvědomují závažnost svých rozhodnutí a dalšího,, už tak velmi těžkého osudu žádajících o PP. Čím delší pobyt ve vězení, tím více vězni hrozící spirála vedoucí zpět do VT.
Ačkoliv dle doporučení Rady evropy i Evropského parlamentu by stát neměl podobně nemocné zavírat do vězení a je mu doporučováno budování zařízení pro duševně nemocné pachající TČ, tak jak vidno z výše popsaného je selhání státu v této oblasti tristní. Obecně, zacházení s vězni dle zákonů z 60 let minulého století mluví za vše. Říkám si, kde se nachází ucelená koncepce ministrů spravedlnosti, aby se situace podobně nešťastně vězněných a vůbec zlepšení podmínek ve vězeních, které jsou "středověké" zlepšily? Existuje nějaká funkční pracovní skupina neziskových organizací, která by s ministerstvem spravedlnosti o tomto závažném tématu jednala a předešla tak stovkám, možná tisícům zbytečně vězněných v našich věznicích, anebo je to spíše sci-fi, které se uskuteční možná koncem století?
Dobrý den,
z vašeho dotazu jsem pochopil, že řada věcí už byla zkoušena, pokud se ptáte na otázku proměny trestu odnětí svobody v trest domácího vězení, tak toto je popsáno v § 57a trestního zákoníku. Soud může po výkonu poloviny uloženého trestu přeměnit odsouzenému za přečin zbytek trestu v trest domácího vězení, jestliže odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Při přeměně trestu odnětí svobody v trest domácího vězení se každý den nevykonaného zbytku trestu odnětí svobody počítá za jeden den trestu domácího vězení. Podmínky jsou tedy dost obdobné jako u podmíněného propuštění, pokud tedy nebyly shledány důvody pro podmíněné propuštění a problémy s chováním ve výkonu trestu, obávám se, že šance velké nejsou. Tato možnost navíc platí jen do konce kalendářeního roku, od 1.1.2022 se tato možnost z právních předpisů vypouští.
Co se týče obecně situace vašeho příbuzného, tak bez znalosti spisu, jeho diagnózy a jejích projevů během výkonu trestu, se hodnotí věc obtížně. Vězeňská služba je povinna zajistit odsouzeným odpovídající zdravotní péči, to, jestli k tomu došlo v tomto příapdě, hodnodit nemohu. Pokud se domníváte, že je s odsouzeným zacházeno v dané věznici nesprávně, tak bych vám doporučil obrátit se na Veřejného ochránce práv, který má mimo jiné na starost kontrolu zacházení s vězni ve věznicích a má ke kontrole i potřebné pravomoci. Kontakty najdete zde: https://www.ochrance.cz/potrebuji-pomoc/omezeni-na-svobode/ .
S pozdravem,
Jan Vobořil