Vloženo: 14. 11. 2019 Číslo dotazu: 4109

Ve 20ti letech jsem začala s pravidelnym užíváním pervitinu. Za účelem zvýšení sportovního výkonu v kulturistice. V užívání pervitinu jsem nepřetržitě pokračovala 10 let. Bez prestavky. Užívala jsem dávku 2 krát denně každý den. Dodržovala jsem kazdodenni spankovy, jídelní I tření kovy režim. Dařilo se mi tímto způsobem vést poměrně normální životní styl, stále se zdokonalovat ve sportu a provozovat ho má závodní úrovni. Přes to všechno můj životní styl zazival silná negativa. Sice pro mě byl sport neustále tím hlavním důvodem pro užívání pervitinu, ale stále jsem se na něm psychicky závislou. Po té hto 10ti lezech užívání jsem se sama rozhodla, že se chci své závislosti zbavit. Přestala jsem s užíváním že dne na den. Nyní jsou to již 2 roky abstinence, kdy jsem pervitin nikdy neužila. Prvni 3 měsíce po vysazení jsem zazpívala strašně velkou únavu. Postupně se tento stav zlepšovat ale ani nyní po dvou letech nemám pocit, že má energie a elán do života by byl stejný jako před užíváním pervitinu. Nevím jestli toto mě udání je objektivní a k tomu směřuje můj dotaz. Mohlo se stát, že po tolikaletem užívání byl můj mozek permanentně poškozen a už není schopen se navratit do původního stavu zdravého člověka?
Pokud je tomu tak, je možné nasadit fsrmakoterapii, která by mi pomohla? Je zdravotní centrum na které bych se mohla obrátit a zaplatit si vyšetření, které by zhodnotili fungování mého mozku?

Odpovídá Jan Vobořil (14. 11. 2019)

Dobrý den,

Právní poradna ANO je určena k řešením právních problémů spojených s užíváním návykových látek. Vaše dotazy se týkají spíše zdravotního stavu. Obecně takto dlouhé užívání pervitinu samozřejmě může mít celou řadu i dlouhodobých zdravotních důsledků. Další postup byste měla primárně konzultovat s vaším praktickým lékařem. Ten by vám rovněž měl poradit provedení případných nutných vyšetření. S ohledem na to, že váš problém je psychického rádzu (ztráta elánu a chuti do života), tak je ke zvážení rovněž možnost probrání vašich problémů s psychologem či psychiatrem.

S pozdravem,
Jan Vobořil