lhůta

Dobrý dne,

promlčení doba u trestného činu, jehož horní hranice trestní sazby činí nejméně 10 let, činí 12 let. Po uplynutí promlčení lhůty se trestní stíhání nazahajuje, pokud by promlčení vyšlo najevo až po zahájení trestního stíhání, státní zástupce trestní stíhání z důvodu zániku trestnosti zastaví. Zánik trestnosti nastává v důsledku uplynutí promlčecí doby.

Zákon však upravuje i doby, které se do běhu promlčení coby nezapočítají (např. doba, po kterou se pachatel zdržoval v zině atd.) nebo důvody přerušení promlčecí doby, kdy po naplnění tohoto důvodu začíná promlčení doba běžet znovu atd. Kromě toho existují i trestné činy, u nichž uplynutím promlčení doby trestnost činu nezaniká, tj. nepromlčují se.

Promlčení trestního stíhání
§ 67

(1) Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí
a) dvacet let, jde-li o trestný čin, za který tento zákon ve zvláštní části dovoluje uložení výjimečného trestu a trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů,
b) dvanáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let,
c) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta,
d) tři léta u ostatních trestných činů.

(2) Do promlčecí doby se nezapočítává
a) doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku,
b) doba, po kterou se pachatel zdržoval v cizině,
c) zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání.

(3) Promlčení trestního stíhání se přerušuje
a) sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo
b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
(4) Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.

§ 67a
Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestnost
a) trestných činů uvedených v hlavě desáté, s výjimkou trestného činu podle § 261,
b) trestného činu teroru (§ 93), teroristického útoku (§ 95), obecného ohrožení (§ 179 odst. 2, 3), vraždy (§ 219), ublížení na zdraví [§ 221 odst. 2 písm. b), odst. 3 a odst. 4, § 222], omezování osobní svobody (§ 231 odst. 3), zbavení osobní svobody (§ 232), zavlečení do ciziny (§ 233) a porušování domovní svobody (§ 238 odst. 2), pokud byly spáchány za takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva,
c) trestného činu podle § 1 zákona ze dne 20. prosince 1950 č. 165 Sb., na ochranu míru,
d) jiných trestných činů spáchaných v době od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí nejméně deset let, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby, a buď byly spáchány veřejnými činiteli anebo byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce nebo skupiny osob z důvodů politických, rasových či náboženských.

S pozdravem Hana Gajdošíková